PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejčerstvější připomínka existence největších z českých gotických temnostářů není sice klasickým řadovým albem, i tak si ale říká o pořádný kus posluchačovy pozornosti. O tu se ostatně kapela poslední dobou uchází velmi často – v jejím koncertním kalendáři pro letošní rok se kupříkladu dá objevit hned jedenadvacet položek – takže podobná sbírka je jen logickým důsledkem toho všeho, obzvláště když poslední řadové album „Intacto“ vyšlo již před třemi léty. A samozřejmě, tenhle formát (jak je z pohledu do jejich kompletní diskografie zjevné), mají jihlavští poměrně rádi.
Někdy to může být chápáno jako svého druhu podvod na posluchači, když nahrajete pouhé dvě novinky a do nějakých zhruba čtyřiceti minut hracího času je pak doplníte dalšími, již známými skladbami, zvolenými podle určitého sjednocujícího klíče. Vždy pak zůstává otázkou, zda má vůbec smysl do podobného projektu investovat, nehledě na to, že ve světle různých dnešních streamovacích služeb dostává tenhle otazník další rozměr.
XIII. STOLETÍ však, řekl bych, do podobně zatuchajících vod vstupovat nehodlají. Krom dvojice nových skladeb proto zvolili téma singlů či bonusů, které původně nevyšly na žádném z dosavadních devíti řadových alb kapely, a vtiskli jim lehce pozměněnou či remixovanou tvář. Pravda, většinou to tedy není příliš slyšet, jako například v případě notoricky známé olympické „Karneval“ či sugestivně pulsující „Nový věk temnoty“, ovšem třeba takové „Faust“, „Bohové na strojích“ či „Evropa“ takto dostávají novou příležitost zdůraznit, jak moc silné skladby to vlastně jsou, a že možná bylo trochu nespravedlivé jim upřít místo na řádné studiové nahrávce.
Vzpomínané dvě úplné novinky pak představují vlastně jakési miniaturní „Best Of“ z XIII. STOLETÍ. Úvodní, titulní a působivým obalem doplněná „Frankenstein“ je perfektní poklonou své klasické předloze a zejména její nervní ústřední klávesový motiv jí dodává skutečného lesku reprezentativního kousku z pokladnice jihlavských. Oproti tomu „Chaotica“, jakási zpověď stárnoucího gotika („když mi hrajou SISTERS to svý „Vision Thing“, to mám vážně i po létech rád“), je kouskem více tradičnějším, přímočaře vedeným v jediné linii bez jakýchkoliv postranních úmyslů, kterému však nechybí jistý kus působivosti. Kdyby jim podobných skladeb kapela natočila v nějaké alternativní verzi budoucnosti ještě třeba šest nebo sedm, rozhodně by s nimi mohla doufat ve velmi solidní album.
Ale to už je jen kdyby. Bratři Štěpánové a spol. to aktuálně rozhodli tímto způsobem, který zřejmě nikdo, kdo má jejich tvorbu v oblibě, nemůže odsoudit. Obzvláště když se k tomu náležitým způsobem zešeří, ve vysoké sklenici na štíhlé nožce se ve světle svíčky zaleskne tmavě rudé víno a hlasitost bude náležitě zvýšená.
„Kolik blesků, tolik ran, nespoutaný Frankenstein“.
7,5 / 10
Petr Štěpán
- zpěv, kytara
Miroslav „Palda“ Paleček
- baskytara
Kateřina Kameníková
- klávesy
Pavel Štěpán
- bicí
1. Frankenstein (Mary Shelley Requiem)
2. Nový věk temnoty (Pandora Version)
3. Faust (Dark Alchemist Version)
4. Karneval (Gothic Machine Edit 2019)
5. Chaotica
6. Fénix (Nostalgia Edit)
7. Bohové na strojích (Hindenburg - Der Rotte Baron Version)
8. Evropa (Illuminate Version)
Frankenstein (2019)
Pandora (box) (2016)
Intacto (2016)
Horizont události (3 CD výběr) (2013)
Live In Berlin (2012)
Ritual (2 CD Best Of) (2011)
Nocturno (výběr) (2010)
Dogma (2009)
Vendetta (2004)
Karneval (Best Of Gothic Decade 1991 - 2001) (2001)
Metropolis (2000)
Ztraceni v Karpatech (1998)
Werewolf (1997)
Nosferatu (1995)
Gotika (1994)
Amulet (1992)
- mistrovské dílo si zaslouží plné hodnocení, nelze jinak :-)
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.